Červenec 2017

346 - Zase jsem naletěl

20. července 2017 v 16:56 | O. M. |  Ben


To jsem celý já, smolař Ben

Moc jsme na blog nechodili, bylo nám smutno po Andíčkovi. Je nám sice smutno pořád,
vzpomínáme na něj, ale žít se musí dál.
Ovšem já se vždy nechám na něco nachytat. Jako třeba dneska. Panička dala ven ke
sprše dětskou vaničku. Říkal jsem si, co se bude dít. Ovšem mohlo mě to hned napadnou,
už když jsem slyšel paničku, jak na mě volá - Benoušku piškotek. Tak mi nikdy neříká,
zavolá - piškotek - a já běžím.

... koukal jsem do vaničky s vodou a pěnou a říkal si, co se to tady bude dít...
... to jsem se zasmál, prý se tady budu venku koupat, to snad nemyslí vážně...
... myslela a humor mě přešel, než jsem se nadál, měl jsem náhubek
a byl ve vaničce, ach jo... smutnej psí život...
... napadlo mě, že zdrhnu, ale nepodařilo se...
... zase nový šampón, pění to, jinak voní, ach jo...
... málem mě vylila i s vaničkou, naštěstí jsem šel pod sprchu, což bylo lepší...
... na koberečku a s ručníkem jsem si oddychl, teď už to bude paráda, ještě vyndat
vatu z uší, no, nakonec si ji mohu vyklepat sám...
... to bylo jásotu, jak jsem prokouknul...
... panička se radovala, jak jsem pěkně voňavej a já měl pocit, že jsem si před koupáním
tak krásně voněl jako pořádnej pes, teď jsem šampónem navoněněj jako slečinka...
... nenápadně po očku jsem se díval, co by mohla panička ještě vymyslet...
... byla klika, že jsem byl poslán na sluníčko na lavičku, abych doschnul,
ještě mě čeká česání, ale fénování jsem v tom vedru unikl...
... a jak jsem tam tak seděl, hned mě napadlo, kde bych se tak na zahradě vyválel,
abych nebyl móóóc voňavěj... a dostal jsem nápad, juknu ke kompostu...