Únor 2014

163-Benovy narozeniny

13. února 2014 v 20:07 | O. M. |  Ben

Oslava 10. narozenin Beníka

Čas běží jako voda, oslavil jsem 2. února již 10-té narozeniny.
Narozeniny slavíme s bráškou Andíkem opravdu rádi, vždy dostaneme nějakou tu
dobrotku k snědku.
Jen panička je vždy trochu smutná.
Možná se mi to jen zdálo, ale když říkala...už máš chlapče 10 ročků...... fakt se mi
zdálo, že to říká smutně. Nevím proč, já se cítím v nejlepších letech. Vidím dobře,
slyším všechno, běhám jako závodník, chutná mi náramně, za balonkem lítam jako
divoch.... na co si stěžovat.
... zase mě fotí před polštářkem, vypadám pak jako mrňous...
... ještě trošku učesat, abych byl za fešáka...
... to už bude lepší...
... moje dárky... mňam...
... nefoť, nefoť, nemám mašli, nepozná se kdo je oslavenec...
... jedno foto s páníčkem ... má radost... tedy páníček, koukám, má už fousky
skoro jako já...
... už bych ochutnal nějaký ten mlsíček...
... Andík už se taky těší jestli se budeme trošku dělit... ještě ho budu chvilku napínat...
... červená mašle mi opravdu sluší...
... tady je vidět jaký jsem velký psí kluk...
... tak se juknem, co tu máme... hm, klobásky...
... nebuď smutný Andíku, už se to bude rozbalovat a ochutnávat...
... jen jsem mu dal kousek ochutnat už někam zdrhnul... asi si to zase odnesl do pelíšku...
Večer jsme se radovali ještě jednou, protože přišly Eliška s Kačkou a protože na ně
něco leze, tedy kašel a rýma, budou u nás alespoň týden, aby nemusely do školky.
Pojedou lyžovat do Tater, tak aby do té doby byly fit.
... Eliška s Fárbíkem... podivná to postavička, tedy ten Fárbík...
... nějaká smutná Kačka... usměj se trošku...
... no tolik zase nemusíš... směj se trošku míň...
... no vida, teď je to tak akorát...
S holčičkami je vždy zábava a veselo. Jen Fárbíci jsou potvůrky podivné.
Holčičky šly večer spát a nechaly Fárbíky na gauči. Na tom by nebylo nic divného,
ale panička si sedla na gauč, že se chvíli kouknem na televizi a z leknutí nás dva
málem kleplo a paničku málem taky.
Ty potvůrky podivný /tedy Fárbíci/ se najednou probudily a začaly se spolu bavit,
pak se dokonce hádaly a křičely na sebe, no Andík vzal fofrem útěk pod stůl, já na
ně chvíli štěkal, ale pak jsem to vzdal. Hádaly se pořád dál. Tak jsem si šel dát do
křesla dvacet. Naštěstí po chvíli usnuly a byl pokoj.
Andík je nemohl vystát celý týden a chodil kolem nich obloukem a raději vždy někam
zalezl, hrdina.
Musím ale přiznat, že jsem se nejdřív taky trochu, ale jenom trochu, bál.
... oba spí... Překvapený
... žlutý se probudil...
... no nazdar, probudil se i modrý... a hádají se a hádají, chvílemi se zasmějí,
ale jeden neví co si má myslet, budou se možná i prát... uvidíme... Nevinný
... sláva, modrý už se unavil, asi zase usne...
... žlutý ještě něco chystá, oči má jak tenisáky...Plačící
... naštěstí se už uklidnil, trošku chrápnul a opravdu usnul... modrý se zase probral,
uvidímě co bude, Andík je bedlivě sledoval, ale pro jistotu byl pod stolem, aby měl
dobrý úkryt i přehled...
... vážně jsem si oddychnul když modrý najednou z ničeho nic usnul, to byla mela,
co oni dva dovedou...
... Eliška s Kačenkou je mají ve veliké oblibě, žlutý je Kačenky, modrý je Elišky,
přinesl jim je Ježíšek...
... jenom nás mate, zda byly hodné či zlobivé, aby jim ty potvůrky Ježíšek nadělil Usmívající se
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxSmějící sexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx