Červen 2013

138-Sršeň obecná

17. června 2013 v 18:26 | O. M. |  Ostatní

Sršeň obecná v celé své kráse

- převzatý obrázek -
Maje alergii na vosí bodnutí, vydala jsem se fotografovat sršeň. Ne, že bych
musela někam daleko, máme hnízdo v garáži. Jsou tam staré trámy a všelijaké
havěti se tam náramně daří. Vosí hnízda jsou tam běžně, jen červotoč se nám
naštěstí zatím vyhýbá.
Z dálky vcelku žádný zvláštní pocit při pohledu na hnízdo.
Ovšem nesměla bych to být já, abych i s tou alergií nevlezla na štafle s pocitem,
že si krásně nafotím. S představou pěkných fotek jsem se odvážila. Né, že bych
si na těch štaflích lebedila, nesnáším výšky, ale kdo se bojí......
Pohled na hnízdo byl úchvatný, ale jen do té doby, než se objevila sršeň.
Koukala na mě, já na ní a nevím, opravdu nevím, kdo měl větší strach.
Stála jsem tam jako přibitá, jen mačkala spoušť s hrůzou, co s tím hmyzem
udělá osvícení bleskem. Zdálo se, že ho nevnímá a to mě trochu uklidnilo.
Sršeň se věnovala svému hnízdu a nevšímala si ničeho okolo.
Kutila cosi v plástových komůrkách a sem tam odběhla někam po trámu.
V komůrkách byl vidět pohyb, někde byla vajíčka, někde už vykukovala larvička.
Měla ta sršeň opravdu honičku, krmení larviček jí zabralo veškerý čas.
Pobíhala ze strany na stranu, žádnou larvičku nechtěla vynechat.
Neúnavná a starostlivá.
Uprostřed bylo vidět bílé vajíčko, larvičky byly tmavé barvy.
Nakonec se mi podařilo zachytit pravdu pěkný detail hnízda. Jsou vidět larvičky
i vajíčko. Každá komůrka byla pravidelný šestiúhelník. Vskutku přesná práce.
Co to leží vedle hnízda jsem nepoznala. Mělo to tykadla, očko...co to jen mohlo
být, byla to záhada.

Při tom všem fotografování jsem nabyla dojmu, že pokud se sršně nebudu všímat,
pohybovat se klidně, bez prudkých pohybů, nebude si všímat ani ona mě.

Některé snímky se mi povedly lépe, některé méně, ale bylo to rozhodně zajímavé.
Když už jsem měla možnost seznámení se se sršní, hned jsem si o ní něco přečetla.

Sršeň obecná - latinský název Vespa crabro
--------------------------------------------------------
Samička sršně obecné měří průměrně 23 - 35 milimetrů, dělnice a sameček
jsou měnší.
Sršeň je jedenapůlkrát větší než vosa, zbarvení jejího těla je červeno-hnědožluté
na rozdíl od černěžlutého zabarvení vosy.

Potrava sršně obecné.
Dospělé sršně se živí pouze tekutou potravou - nektarem a šťávou ze stromů.
Loví také hmyz, který přepadávají na listech, křovinách nebo květech, aby
jimi nakrmily larvy.

Rozmnožování sršně.
Královna nejprve začne vybírat místo, kde začne rozkousávat kousky dřeva na
kaši a mísí je se slinami. Na dno prostoru, který vybrala pro hnízdo, nanáší tuto
hmotu a pak vytvoří oporu, na které bude hnizdo viset. Spojuje jednotlivé malé
úzké buňky a na stěny lepí vajíčka.
Královna sršeň většinou klade 40 až 400 vajíček.
Z každého vajíčka se vylíhne larva, která je přichycna k buňce slizovým vláknem.
Před zakuklením se larva sršně třikrát svléká. Po čtyřech týdnech se líhnou první
dělnice a hledají potravu pro sebe a ostatní obyvatele.
Až do té doby zůstává královna v hnízdě. Do konce léta dělnice zvětší hnízdo
tak, že se sem umístí až 400 vajíček a larev. V listopadu umírají dělnice i larvy.
Zimu na chráněném místě přežívají ze sršní jen královny a to až do příštího února.

137- Eliščiny 6. narozeniny

17. června 2013 v 16:11 | O. M. |  Eliška
Uteklo to jako voda od doby, kdy nám volal Eliščin tatínek
se slovy "ahoj babi, máme Elišku". V očekávání byl Kuba,
protože to na sonu jasně viděli, ale radost z Elišky byla veliká.
Celý den jsem na ní pořád musela myslet a uvědomovala jsem si,
jak to bude hezké, být babička. Eliška je milá a šikovná holčička,
máme z ní radost velikou, asi tak jako všechny babičky a dědové
ze svých vnoučat.
... na terase maminka Elišce vyzdobila a už se mohlo s oslavou začít...
... Eliška byla zvědavá jaký bude narozeninový dort...
... byl krásný a náramně dobrý...
... pěkně sfouknout svíčku...
... chvilka napětí... co tam asi je...
... napnutá byla i Kačka...
...radost byla veliká, Eliška bude chodit na hodiny baletu,
dostala k tomu potřebné vybavení a jak jinak, v růžové barvě
... Kačka pozoruje Elišku...
... budu mít taky narozeniny, v létě...
... čekání na dort...
... mám ho zkusit ukrojit...nemám...
... maminka to udělala sama...
... mňamka to byla veliká...
... marcipán byl nejlepší...
... přidám si...
... po oslavě si šly holčičky malovat na chodník za chalupu...
... malují na chodník křídami rády...
... Kačka maluje sluníčko... ledas má odkoukané od Eliky, má to proto
vše snazší...
... že je to hezké sluníčko...
... mám ruce celé barevné od kříd...
... k věčeru se začalo zatahovat, holčičky s rodiči odjely domů, zůstaly zde jen obrázky,
po čase je umyl déšť...
**********************************************Líbající**************************************************

136-Byly u nás obě vnučky

17. června 2013 v 14:45 | O. M. |  Eliška a Kačka

Od pátku do neděle byla Eliška s Kačkou na chalupě.


... nějak nám holčičky vyrostly a už se do jednoho pískoviště nevejdou...
... na písku je fajn...

... venku chutná...
... Kačka má ráda lučinu...
... ta si dává...
... plácek pro holčičky před chalupou...
... náklaďák je super hračka...
... před chalupou na chodníčku to pěkně frčí z kopečka...
... moc se jim ta jízda líbí, dlouho jim to vydrží...
... pozor......jedu...
... tady jede Eliška...
... tady poprvé dostaly nápad, že mi pomohou utřít nádobí...
... jo, kdyby jim to vydrželo alespoň do 12 let...
... jsem veliká, už půjdu do školky, budu utírat taky...
durdila se Kačenka...
... nechala jsem jí utírat umělohmotné misky, ale moc jsem nepochodila,
Kačka hned poznamenala, že Elinka utírala hrnky a talíře a misky, to nic
není, to umí každej... i děda... myslím, že děda ani neví, že takové misky
máme...
... zbylo tam ještě něco...
... Eliška si počínala, jako kdyby utírala nádobí každý den, pravda je,
že děti mohou umět a zkusit všechno i když doma na to mají myčku...
... Eliška ráda a hezky maluje...
... Kačka si ustlala na skluzavce a chtěla tam po obědě spát... nakonec se nechala
přemluvit a spala dvě hodiny po obědě v ložnici...
Byly tady obě od pátku do neděle, bylo to s nimi fajn. Usmívající se

135-Jen tak

15. června 2013 v 22:35 | O. M. |  Ostatní

Sedmikrásky a šneky máme všude na zahradě

... malé sedmikrásky, všude kam se podíváš...
... kuličky v trávě, špaček nám tu trhal rybíz...
... třílísky a sedmikrásky...
... hledejte tu čtyřlístek...
... sedmikráska ve svátečním...
... jako všude na zahradě tak i tady bydlí šnek...
... vyhřívá se na sluníčku...
... copak to má za kuličku, celou bílou, malinkou... bude to snad
malý šneček...
... malého tam nechal, někam honem spěchal...
... byl toho na něj moc, ukládá se k spánku...

134-K večeru na zahradě

15. června 2013 v 19:19 | O. M. |  Ostatní

Berušky, pavouci a slimáci, ti se u nás mají

... berušky si v trávě hrály, na keříčku hodovaly...
... sbíraly tu mšice, malé pomocnice...
... poctivě a ze všech stran...
... tohle jaro měly hody, mšic tu bylo moc...
... už jsme čekali, že odletí...
... skoro se nám schovala, mrška jedna mrňavá...
... sedí pěkně na vršku, asi spadne.............
... začalo se stmívat, berušky se šly skrývat...
... poslední sluneční paprsky na vlčím máku...
... po dlouhé době krásný a teplý večer...
... sluníčko za stromy zapadá, spát půjde celá zahrada...

... všechno utichlo a spalo, jen pavouci hbitě spřádali své sítě...
... jeden stříbrný...
... druhý žlutý...
... další černý, strašidelný...
... na jasné obloze měsíc svítil...
... stříbrný pavouček splétal stříbrné nitky pavučiny...
... všichni už spali, jen černí slimáci v trávě hodovali...

133-Co se děje v trávě u nás na zahradě

15. června 2013 v 16:53 | O. M. |  Ostatní

Šneci - bouďáci

... šnek tady spal ve stínu...
... druhý vedle v trávě...
... parta pěkně pohromadě...
... tady šněci cosi kutí...
... jeden zrovna lezl z budky, počkali jsme na něj...
... jeden spí a druhý slintá, dělá pěkné bubliny...
... celý se tu otáčel a výlézal ven...
... šnečku, šnečku vystrč růžky...
... možná na nás koukal...
... dva se jen tak povalovali, jeden šel za potravou...
... něco mu tu zavonělo, pomalu se plížil...
... prohlížel si rostlinku...
... ochutnal...
... a poobědval...
... kousek kamarádům nechal...
... dál se blátem brodil...
... namířil si pod keř...
... pak se v bláte trošku vrtěl...
... za maličkou chviličku asi usnul v trávě...
... jeden se tu natahoval, modré bříško ukazoval,
dva vedle si spolu hráli, dávali si pusinky...
... je to velká zábava, šneků plná zahrada...

132-Když překvapení, tak pořádné

1. června 2013 v 23:52 | O. M. |  Ostatní

Opravdu jsme nemohli uvěřit.

Večer, kolem desáté hodiny jsme šli zase venčit pejsky. Lilo jako z konve,
foukal studený vítr.
Psi vyběhli na zahradu a já běžela pro foťák a nevěřila svým očím.
...mladí rehkové se vrátili a byli čtyři, včera se jeden někde zapomněl...
... psi běželi z toho deště do chalupy, já se nemohla vynadívat...
... pozorovali mě bez hnutí...
... oni se v tom větru k sobě choulili... já pořádně zmokla...
...
... jeden už asi usnul...
... chmýří na hlavičkách jim vlálo...
...
...
... najednou se začali vrtět a poposedávat...
... asi se jim už chtělo spát, dva už měli zavřená očíčka... zhasnula jsem světlo
a potichu odešla, nechtěla jsem je už rušit aby neodletěli a byli v té zimě a dešti
na noc schovaní...
... těsně před jedenáctou v noci jsem ještě potichu vykoukla z chalupy...
všichni čtyři, přitisknutí k sobě, hezky spali...

131-Překvapení

1. června 2013 v 14:54 | O. M. |  Ostatní

Každý rok k nám na zahradu přilétá rehek domácí.

... budka - rehkovník... od jara vyčištěná a připravená na přílet rehků...
... často jsme se dívali zda už se zabydluje, ale rehek k nám asi letos nepřiletí...
koncem května už tady jindy byl... smutná podívaná na prázdnou budku...
... poslední květnový večer... po půl desáté jdeme ven s pejsky na zahradu
a koho to vidíme...
... přímo nad vchodem do chalupy, pěkně pod stříškou, schován před deštěm,
někdo sedí... musíme hned zjistit kdo to je...
... nemohli jsme ani uvěřit... rodinka rehků se nám přišla ukázat...
... naše radost byla veliká...
... tři maličcí rehečkové, na hlavičkách ještě prachové peří..
dva se k sobě tulili a jeden se usadil na lampě... rodiče hned odletěli,
křičeli a posedávali na plotě... určitě chtěli odpoutat pozornost od mladých...
... zvědavost jim nedala, stále se po nás otáčeli...
... vyfotili jsme si je ze všech stran, takové štěstí už mít nebudeme...
... očíčka měli jako korálky...
... měli hezky vybarvená peříčka...
... ani se nebál světla z lampy...
... možná se tam hřál, v tom studeném a deštivém večeru...
... pořád se otáčel a sledoval nás... chovali jsme se potichu, nechtěli jsme tu rodinku
vyplašit...
... potichu jsme odcházeli a rehkové zůstali na noc pěkně pod stříškou,
v suchu a za větrem...
... ráno jsme nemohli dospat, kde asi rehkové budou... byli pryč, jen na drátech
před chalupou cvrlikal vrabec...
... na zdi u sousedů seděl rehek, v zobáčku červíčka... třeba to byl ten náš
a krmil svoje mladé... jejich úkryt ani hnizdo jsme neviděli...
Když jsme tu narazili na rehky, tak se s nimi seznámíme blíže.

Rehek domácí - podle atlasu ptáků

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros)
Měří 13 - 15 cm, v rozpětí křídel má 23 - 26 cm a váží mezi 15 a 19 g. Od jiných
drobných pěvců je dobře odlišitelný díky svému výrazně zářivě oranžovému ocasu,
kterým neustále kmitá. 
Sameček má sytě černé, místy popelavé zabarvení a bílou skvrnu na křídle.
Samička je oproti samci méně nápadnější, temně šedá. Mláďata mají zpočátku 
tmavě šedé prachové peří, později jsou tmavohnědá. Když vábí, ozývá se ostrým
fit-tek-tek, zpěv má krátký, zvučný s řadou švitoření. Rehek domácí hnízdí v celé
Evropě a na velkém území Asie. Je převážně tažný, na zimu se stěhuje ndo jižní
a západní Evropy a Afriky, odkud se do střední Evropy navrací na přelomu března
a dubna.
Jeho původním prostředím jsou skalnaté oblasti a lomy, dnes se však ve velkém
počtu vyskytuje také ve městech a na vesnicích, méně početně i v řídkých lesích. 
V České republice se zdržuje až do listopadu, velmi vzácně zde setrvává po celý rok.
Mimo období hnízdění se vyskytuje samostatně.

Rehek si staví hnízdo v dutině budovy nebo skály z kořínků, stébel, mechu a listí,
vystýlá jej peřím a chlupy. Samička snáší pět až deset světlých vajíček, na kterých
sedí přibližně 14 dní.
Po vylíhnutí rodiče mláďata krmí drobným hmyzem - motýlky, brouky, popř. jeho
larvami. 
Po 12 až 14 dnech mláďata hnízdo opouští a pár si krátce poté staví nový příbytek 
pro novou snůšku.
Usmívající se