Únor 2012

57 - Eliška s Kačenkou na návštěvě.

29. února 2012 v 23:18 | O. M. |  Eliška a Kačka

Holčičky na návštěvě od neděle do pondělí.

... Kačenka svačí...
... prohlíží si omalovánku...
... má teprve rok a půl a jak se pěkně snaží...
... snaží se i u oběda... šikovná holčička...
... obě dováděly s dědou, Ben raději utekl...
... odpolední procházka, Eliška Kačenku vede za ručičku....
... na hřišti nikdo nebyl a tak si užívaly... Kačka byla přímo nadšená...
... veselá Eliška...
... super houpačka...
... jde mi to... houpi, houpi...
... holčičky pěkně spolu... Kačenka si notuje houpi, houpi...
... je prima mít starší sestru, pěkně mě pohlídá a podrží...
... s dědou se schody zdolávají líp...

Jěště jsme se byli všichni podívat na nádraží na vláčky a pak jsme jeli tramvajkou domů, pěkně na svačinku, venku nám dost vyhládlo...

Usmívající se







 

56 - Andy, náš hrdina

24. února 2012 v 22:57 | O. M. |  Andy

Tak vám musím říct, že můj bráška Andík je opravdu velký hrdina. Opravdu se
vyznamenal.
Ráno, kolem osmé hodiny, jsme šli na pravidelnou ranní procházku.
Venku nikdo nebyl, jen páni metaři zametali chodník. Jdeme ulicí, očicháváme
stopy pejsků, nikam nespěcháme. Jdeme si kolem šikmo zaparkovaných aut
a vtom se to stalo.
Od jednoho velkého auta na paničku najednou vyskočil přikrčený chlapík v kapuci
a sápal se ukrást tašku.
Já jsem se nejdříve lekl, panička nebyla mocná slova, ale Andík pohotově vyskočil
a než ten loupeník stačil něco udělat, zakousl se mu do kalhot. Né ovšem jednou,
hned třikrát. Já jsem pochopil, že bráníme paničku a hned jsem se přidal.
Ten loupežník začal hulákat, vysmekl se a utekl. Panička z leknutí nemohla ani mluvit.
Tašku jsme ubránili, ale bylo to tak rychlé, že vlastně ani nevím, zda ho Andík rafnul
a nebo jen trhal nohavici. Andík mi to neřekne.
Asi se ten dotyčný dost divil, že i malý teriér je šikovný, nedá se a brání. Někdo by
řekl, že takového mrňouse nakopne a je po problému, jenže ono to dost dobře
nejde, když je v každé nohavici zakousnutý jeden pes. Andík z toho byl rozrušen,
že stále trochu poštěkával. I když chodíme stále na vodítku, chováme se slušně a jsme
hodní, poznáme, když nám chce někdo ublížit. No a to si přeci nemůžeme nechat líbit.
To je on, Andík, náš hrdina.
Paničkou byl pochválen, dostal větší kus masa k obědu, já také, protože
jsem mu pomáhal.
... Andík po obědě...
... polštářek pod hlavičkou... siestička...
... a už spínká...
... já si dám také dvacet, po obědě...

... ještě vzkaz pro loupežníka... pokud ho Andík rafnul, tak je očkován, vzteklinu, ani
jinou nemoc nemá, ale dobře si vás po čichu pamatuje a má na vás dosti velký vztek
a pořádně ostré zuby...
Křičící

******************************************************************************************************

55 - Narozeniny Bena

4. února 2012 v 19:26 | O. M. |  Ben

2. února jsem oslavil osmé narozeniny.

... to jsem já... Ben... v celé své kráse...
... své osmé narozeniny jsem oslavil s bráškou Andíkem a s páníčky,máme ty oslavy rádi..
... užili jsme si pěkně celý narozeninový den... dopoledne jsme si spolu hráli...
... k obědu jsem dostal větší porci a byla to mňamka, těstovinky, masíčko a zeleninku
s vývarem, to mám moc rád...
... jen jsem si pomlaskával... byla to dobrota...
... a je to, miska čistá, jako nová...
... tady už dojídá svojí porci Andík... taky si pošmáknul...
... venku pořádně mrzne... chodíme ven 5x za den,
ale po obědě se musíme vždy proběhnout... žijeme zdravě...
... vysvitlo sluníčko, ale vůbec nehřeje...
... začínají nás studit pacičky...
... honem domů... ta loužička vedle, ta není od nás, to my takhle neděláme...
... na náš barák, no fuj...
... když mi panička dala mašličku, hned jsem věděl, že se bude něco dít...
... hračky už nedostávám, mám jich dost, ale něco dobrého na zoubek se vždy hodí...
... dostal jsem dentální kostičky, psí klobásky, masové tyčinky a psí suchárky... mňam...
... o narozeninách se vždy s Andíkem podělíme a užijem si to pak dvakrát...
... Andík kontroluje, zda ještě přibyde nějaký dárek... mně to ale stačí...
... tak se do toho pustíme, co říkáš, brácho...
... klobásky mi náramně voní a vždy chutnají, panička na ně nikdy nezapomene...
... Andík se jen olizoval, klobásku snědl dřív než já...
... dortík letos nebyl, my ho stejně nejíme a páníčci by mohli přibrat na váze...
to jsme koukali, nevěřili jsme, že si panička nedá alespoň zákuseček, při té
příležitosti... no, nedala...
... po oslavě a všech dobrotách se Andík natáhnul na gauč a dal si dvacet...
... pěkně jsem si ten narozeninový den užil, jen panička trochu smutně říká...
... už 8 ročků, rychle to utíká... ale mně to utíká vesele a spokojeně...

... v křesle u topení se krásně spinká a sní, já si budu snít o blížícím se jaru, únor se
přečká, březen uteče a hurá na chaloupku...

Odpoledne mi přišel majlík od Elišky, Kačenky a jejich maminky.

Vše nejlepší Benovi k narozeninám Usmívající se

Byl jsem rád, že na mě holčičky nezapomněly.

Na chaloupku se páníčci jeli podívat, ale bez nás. My jsme zůstali doma v teple.
Svítilo prý sice sluníčko, ale pořádně mrzlo a tak by to pro nás nic nebylo.

... všude poprašek sněhu a hodně pod nulou, to by pro pejsky nic nebylo...
... páníčci se už nemohou dočkat jara...