| O. M.
|
Pečení vánočního cukroví je radost a zábava.
Musela jsem Elišce slíbit, že spolu nějaké cukroví upečeme.
Byla to pro ní opravdu radost.
... naprosto soustředěná...
... vykrajování a užasné nadšení, že se jí cukroví daří...
... celá od mouky, ale nadšená...
... plech se pomalu plní...
... ještě trochu světlého pečiva a budeme pomalu zdobit...
... krájí opravdu nadšeně a s vervou...
... zdobení si vymyslela sama...
... ukrojit malý kousek, udělat kuličku a pěkně přitisknout na výkrojek...
... babička byla pověřena pečením, Eliška sledovala okýnkem cukroví v troubě
a babička, která 36 let peče každý rok, měla poprvé trému a Eliška starost, aby
se nám to nepřipálilo. Jak na to přišla nevím, ale bylo to o fous...
... a máme upečeno...
... radost z povedené práce...
... bude to pro maminku a Kačenku...
... ještě ochutnat je-li cukroví opravdu dobré...
... jů a bude to pro maminku a Kačenku dost a bude se to cukroví mamince líbit ?...
Bylo úžasné pozorovat to dětské snažení, zaujetí a radost z toho, že může tvořit
něco sama a podle své představy.
Stačilo jen připravit těsta a patřičné formičky, plechy a nedávat žádné, ani dobré
rady. Jen obdivovat ty malé, tvořící ručičky a dětské nadšení. Tu touhu potěšit,
maminku a sestřičku, vlastním výtvorem.
Bylo to pro babičku krásné dopoledne a pro maminku Elišky to bude určitě milé
překvapení a pochvala Elišku nemine.
Jsou to momenty, kdy si člověk uvědomí znovu a znovu, jak je krásné být babičkou
a jak, tak malý človíček, obohacuje život nám starším.