Listopad 2009

Čtení pro návštěvníky našeho Blogu

30. listopadu 2009 v 9:37 | O. M. |  Ostatní

Milí návštěvníci našeho Blogu.

Máme radost, že naše stránky navštěvujete. Děkujeme za hezké komentáře.
Píšeme si náš Blog jen tak, pro rodinu, pro naši Elišku a také s velkou láskou
k našim pejskům.

Návštěvníkům, kterým se naše stránky nelíbí sdělujeme, že je přeci nenutíme
nahlížet do našeho soukromí a ani nám nemusí psát, že se jim něco nelíbí.

Je to jejich věc a naše zbytečná starost.

Děkujeme a mějte se rádi jako my tři.

Všechny Vás zdraví

Eliška

Ben

Andy



* * * * * * * * * * * * * my tři * * * * * * * * * * * * *


Čtení pro Elišku 14. - Zase zima na krku.

30. listopadu 2009 v 8:59 | O. M. |  Ben

Rok s rokem se sešel a zima na sebe nedá dlouho čekat.

Léto uteklo jako voda, podzim skoro končí. Už jezdíme zazimovat chalupu a je
mitamsmutno. Andík je s Eliškou doma, na zahradě je zima a nevlídno. V chalupě
je teplíčko a tak nejvíc pospávám na gauči a vzpomínám, jak jsme si letos to léto
pěkně užívali.
Do jara je dlouhá doba, ale jsou před námi vánoce a to se těším. S Elinkou budou
zase úžasné. Ona se umí tak radovat, hned se směje a když se jí něco moc líbí,
ještě k tomu tleská. Je to naše milovaná holčička. Já i Andík jí vítáme, olizujeme
a stačí, že jde třeba jen po obědě spát a nám to příjde, že jsme jí neviděli věčnost.

V pátek jsme jeli navečer a na chalupu přijeli za tmy. Ani jsem nevytáhnul paty
a hned jsem se uvelebil na gauči.
V sobotu byla zima i sluníčko, oběhnul jsem zahradu kolem plotu, prohlídnul naší
boudu a všechny kouty, zda je vše v pořádku.
... posledně to moc v pořádku nebylo...
... měli jsme tu nevítané hosty...
... kdybych na ně natrefil... měli by dost smůlu, to bych jim dal co proto...na zahradu mi
nikdo cizí nepoleze...
... jsem sice malý, ale statečný, mrštný a zuby... ty mám pořádně ostré...
... Andík, tak ten by se vůbec s nikým nepáral. Ten nemá návštěvy rád vůbec, ani ty
ohlášené a tak musí mít při návštěvách košík a případně ho panička odvede do jiné
místnosti...
... je to ovšem statný a ostrý hlídač, nic mu neuteče...
Umíme se pěkně ozvat, když se nám někdo poflakuje kolem zahrady. Za hlídání
jsme náramně chváleni. Jak se v noci venku něco šustne, hned upozorníme.
Né, že bychom štěkali, jen vrčíme... aby panička věděla.
Dnes už máme zajištěné hlídání, když jsme mimo, tak už mohu klidně doma spát.
Od příštího roku budeme na chalupě stále a všichni, to už se moc těším.
... v neděli jsme si s paničkou přivstali na východ slunce, ale vstali jsme moc brzy
a byla dost tma...
... počkali jsme si půl hodinky a byla to nádhera...
... lípa už je celá bez listí, ale stejně stále krásná...
... ještě, že jsem měl světr, byla pořádná kosa...
... běžel jsem se domů ohřát...
... s páníčkem jsem pěkně posnídal, vždy mi dá kousek...

... hlídám paničce zbytek snídaně... ta mi nedá nic, mám prý svoje...
... a hůrá zase ven...
... kde je ten páníček tak dlouho...
... no konečně, v lese jsou polámané a povalené stromy od větru a pán šel pro
větvičky...
... to je dost, už jsem tě vyhlížel...
Všechno jsme připravili na zimu, uklidili zahradu a vše potřebné, ale stejně nám
to nedá, budeme sem jezdit dál.
Je tu hezky i když napadá sníh. Jen se na ten hrozný kopec těžko autem vyjíždí.
Já to mám dobré, mě vynesou nahoru, ale po zahradě lítám a nemohu se nabažit.
Ve sněhu se válím rád, mám na to pěknou kombinézu, hřeje a já se nepromáčím.

* * * * * * * * * * Vždyť já mám vlastně i tu zimu rád. * * * * * * * * * *

Čtení pro Elišku 13. - Pomáhá dědovi na zahradě.

23. listopadu 2009 v 13:55 | O. M. |  Eliška

Hrabali jsme listí.

V pátek jsme se zastavili pro Elišku a jeli na chalupu. Ben a Andík také.
Jeli jsme večer, byla tma a Eliška se koukala na malý srpek měsíce a vůbec
nechápala, proč je najednou tak malý. Posledně byl veliký a kulatý. No, ve
dvou a půl letech se to špatně vysvětluje.
Na chalupě jsme hned zatopili, bylo teplíčko, Eliška si hrála s Benem a Andym.
Spát šla opravdu dlouho, protože se ji vůbec, ale vůbec nechtělo. Babička má
navíc trošku rozmazlovat.

V sobotu bylo krásně. Sice jenom 7 stupňů, ale svítilo sluníčko, prostě krásný,
podzimní den.
Děda říkal, že s podzimem je na zahradě hodně práce a tak se nabalila, narazila
čepici až na uši a šla s dědou hrabat listí. Byli venku celé odpoledne.
... dostala malé hrabičky, lopatku, košík a vyrazila...
... a pustila se do hrabání opravdu s vervou... Andík ji pozoruje z dálky...
... listí spadalo skoro všechno...
... už má pěknou hromádku...
... první košík do kompostu a začínáme znovu... takovou pěknou hromádku měla
a najednou nic, přišlo jí to trošku líto...
... tady s dědou nahrabali pořádnou hromadu listí a děda Elišku dost chválil...
... hotovo, uklizeno, jde se domů na svačinku...
... pěkně převléknout, honem... babí už něco nese....
... mandarinka, sušenky a čajíček... a pak si budeme hrát s Beníkem a Andíkem...
... vidíte to ... slibovala, že si budeme hrát, připravila panenky a balónky a než jsem
ten svůj balónek donesl... spí jako miminko... a já na ní celé odpoledne věrně čekal...
... hm, celé odpoledne venku na vzduchu a tohle je výsledek...
... ach jo, tak si schrupnu také... a spali a spali... tři panenky a věrný, ostražitý
hlídač Andík...


* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


Čtení pro Elišku 12. - Všichni si užíváme, že jsme spolu.

4. listopadu 2009 v 23:00 | O. M. |  Eliška a pejskové

U babí a dědy jsem ráda a dělám jim jen radost.

Často mě hlídají a moc rádi.

... nejraději maluju...
... a vydržím malovat opravdu dlouho...
... ještě namaluji očíčka...
... babí má radost, že pěkně papám... ale jsem drobek i když se to na fotkách nezdá...
... dobrota, skoro mňaminky... říkám a babí se raduje...
... naši pejsci jsou všude se mnou... tady Ben...
... lákám Andíka... to zas bude všude vody...
... konečně Andík... nejraději by sem skočil do vany...
... že sem chceš...
... chceš rybičku... to je všude nacákáno...
... už bež Andíku, budu uklízet hračky a pomalu z vany ven...
... vážně jdi, přiletěl sem hadr, babí bude likvidovat potopu, ale říká... to dítě si
pohrát musí...

Pěkně si s babí a dědou užíváme a dost si vyhrajeme, malujeme a čteme.

S Benem a Andíkem zase pěkně vyvádíme.
... uličníci, vlezou úplně všude...
... ráno mě vítají a olizují, vrtí ocásky...
... no to je pusinek... z jedné strany...
... jako když mě dlóóóuho neviděl... pusinka z druhé strany...
... moji věrní, jsou stále se mnou...
... osobní strážci... vždy a všude... Ben se umí koukat, že by se ho každý bál...



* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *