Květen 2009

Povídání pro Elišku 52. - Bylo dost vedro.

22. května 2009 v 15:46 | O. M. |  Andy

Bylo docela dost vedro a to není nic pro nás.

Byli jsme oba někdě zalezlí v chládku a nebo loudili něco k snědku.
... Andík se uvelebil v boudě... bouda jak pro vlčáka a já už se tam nevešel... a vypil všechnu vodu...

... jak se roztahuje, hlavně aby viděl a nic mu neuteklo...když byl malej bral jsem ho
k sobě do boudy, hlavně když přišla bouřka...aby se nebál...
... a hele... už přišel... tak co budeme dělat...
... já jsem si šel ustlat na večer...
.. musím to předělat...
... hotovo... ještě kousíček...
... krásně jsem si pelíšek připravil... páníček tu dnes není... a tak...
... Andík po obědě... byla to mňamka...
... olízat pacinky...čistota neškodí...
... a usnul... malí po obědě spí...
... Andík kontroluje pelíšky...
... já taky...
... přijel páníček... bude něco dobrého...
... a co my... nedal nám...
... šel jsem... a bylo mi to líto...
... Andíkovi taky a šel smutně pryč... a jak jinak....zase usnul...
... opravdu den...žádná sláva...



* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


Povídání pro Elišku 51. - Docela dobrý plácek na hraní.

22. května 2009 v 13:47 | O. M. |  Eliška

Plácek na hraní.

Každé dítě potřebuje svůj hrací plácek a tak ho má i Eliška. Hafani tam nesmí, jen mimořádně.


Chvilka ve stínu na lehátku, Andík na kontrole pískoviště, Beník všechno sleduje........................................................................................
*********************Je jim tu všem třem skvěle.***************************

... panička zrušila záhonky, páníček zasel trávu a už si tady lebedí Eliška...
... pískoviště má ráda...
... co tam vidí?...
... jejda.....trapaslík a želva...
... malá zahradnice... má tam žábu a polévá jí, říká jí....ába...
... s dědou chvíli ve stínu na terase...
... líbačka s méďou...
... má ho ráda...
... klobouky jim sluší...
Už aby bylo léto, to tu s námi asi pár dnů Eliška bude.


* * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * * * * * *


Povídání pro Elišku 50 - Kdo nám létá na zahradě.

18. května 2009 v 8:52 | O. M. |  Ben

Konečně jsme na chalupě.

Pozorovali jsme kdo k nám létá na chalupu. A opravdu jsme se podivili.

Představ si Eliško, je tam docela nával. Tak počítej...vrabci domácí, vlaštovky,
jiřičky, dlask, rehek, kos a špaček, sýkora koňadra a modřinka, zvonek zelený
a pěnkavky.

Nafotili jsme hodně fotek s ptáčky u krmítka na plotě, u krmítka na stromě, pod
krmítkem v trávě a ruch u krmítka z malého kokosového ořechu.

V jedné ptačí budce hnízdí vrabec a v druhé sýkorka, ale v budce pro rehka zatím
nikdo není. Tak ještě počkáme. Loni přiletěl rehek a vyvedl čtyři mláďátka.

Pár fotografií tady necháme, nebudeš věřit co všechno ptáčkové dovedou. Krmíme
je a oni nám pomáhají v zahrádce, jsou užiteční. Jen špaček nám ozobává rybíz,
ale toho máme dost, tak ať si dá, ptáček nezbeda.

Vlaštovka se fotit moc nedala. Jen sedla na drát, Ben a Andy štěkali, že vždy uletěla.
Vrabec osídlil budku v rohu zahrady a má tam pěkný klídek. Ben a Andy ho neruší,
protože do toho koutu zahrady moc neběhají.
Pěkný rozruch dělají ptáčci u krmítka na plotě. Zvonek zelený si prohlíží okolí než vletí na krmítko.
A už si pochutnává na semínkách slunečnice.
Dostane se na všechny......zvonek i vrabec si počkají. Někdy se nám zvonek plete se sýkorkou.
V zahradě na stromě bývá pěkně obsazeno.
... je čas krmení... všichni se vystřídají...
... přiletěla další sýkorka... nebo je to zvonek?
... vletíme tam také...
...kdo z koho....
... pěkně si počkáme... v řadě jedna za druhou...
... co říkáš... na všechny se dostane...
... někdy se trošku i poperou...
... krásně vybarvená...
... modřinka... má pěkná pírka...
... vrabec také ochutnal...
Pod krmítkem v trávě bývá čilý ruch.....
... zobají...
... mají hody...
... letí pryč....vyrušeni...
... opatrní...
... znovu se vracejí... a dál hodují...

Nejlepší podívaná je u krmítka z kokosu. Jak jsou ti malí ptáčci šikovní a obratní,
opatrní a rychlí. Kdybys to neviděla, Eliško, nebudeš věřit.
Hned u vchodu do chalupy je krmítko z kokosu. Létají k němu sýkorky, zvonek,
ale někdy se zastaví i vrabec domácí.
... právě dorazil...
... pěkně se rozhlédnout...
... a už má semínko v zobáčku...

... další čeká...
... u cíle...
... pěkně zamířit...
... dobré přístání... ono se to krmítko na provázku pěkně točí...
... střídání...
... ještě je tu vážně dost pro ostatní...
... vrabec se také osmělil...

... už si nazobal...
... prohlédnou okolí...
... jeden se krmí...druhý čeká...
... co tam bude...
... podívám se...
... nakrmený...
... zvědavá...
... další zkoumá obsah...
... a poletím...
... pořádně se držím...
... už má semínko v zobáčku...
... dám si ještě jednou...
... vrabec přišel také na dobrůtky...
... a hned po vrabcovi další sýkorka... nebo je to zvonek?...

Dopolední krmení je u konce. Mají v tom krmení pěkný pořádek. Ráno po sedmé
hodině, potom trochu k jedenácté. Odpoledne po čtrnácté a večer mezi pátou
a šestou hodinou.

Pak si poletují, prozpěvují, po záhoncích a v trávě hopsají. Ale večer v devět hodin
jako když utne....nikde... nikdo, sem tam vrabec....asi jdou všichni na kutě.
Pěkně nakrmení, prolétaní, vydovádění a spinkat i ptáčkové musí.

Byl to hezký den, pozorovali jsme a fotili život a dovednosti ptáčků. Jen Andík s
Beníkem, vždy v tom nejlepším, štěkali a dlouhé čekání na přílet ptáčků pokazili.
Ale i tak to bylo náramné a uklidňující a zároveň hodné obdivu k dovednosti těch
malých, létajících tvorečků.

* * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * * * * *


Povídání pro Elišku 49. - Konečně jsem se dočkal.

7. května 2009 v 14:39 | O. M. |  Ben

Konečně jsem sedočkal...........jedeme na chaloupku.

Musím říct, že k mé velké radosti. Už to nebude jen na víkend a do Prahy se budeme vracet opravdu jen v nejnutnějším případu.
Možná by tomu někdo nevěřil, ale chaloupka......... to je čas volnosti, svobody, lítání
a hraní s Andíkem, prostě radost od rána až do večera. Panička nás nechá dělat co
nás všechno jen napadne, jen hafat u plotu nesmíme. My si to ale s bráškou opravdu vynahradíme jinak a jinde.
Kam to nacpem netuším.
Páníčka klepne až to uvidí. Čtyři tašky, obrovská flaška s vodou - 20 litrů, sedačka pro
Elišku v chodbě a ještě sazenice rajských a papriky. Panička má zálibu v zahradničení. Pravda, v krámě se to koupí běžně, ale čerstvé ze zahrádky neodmítnu ani já ani Andík.
A navíc to nějak k venkovské chalupě patří.
Pro jistotu jsem se zvážil, deka navíc vylítám. Vánoce a velikonoce jsou znát...sem tam kousek cukrovíčka a s váhou to dělá divy. Hlavně u paničky.
Mám už pěkně letní sestřih, ale ráno je to někdy na svetr. Vlastně né........jsem otužilej.
Balíme od rána.......snad se nám to vejde do auta. Hlavně aby se nezapomnělo na naše hračky a dobroty. Fén a nůžky můžeme nechat doma, nebudou potřeba. I když o víkendu jsem tam chytil klíště a to byla operace. Dopadlo to dobře...nebylo pořádně přichycené.
Panička mě nechala očkovat proti všemu možnému, hlavně proti vzteklině a tak
mému odjezdu nic nebrání. Dostal jsem krásnou pozvánku od mé paní doktorky.
A byla opravdu na moje jméno.
Při očkování stojím a beru to jako nutné zlo. Chtěli mi tam však ostříhat drápky a to
jsem se předvedl, jak říká panička. To zas byla ostuda. Dali mi košík, drželi mě, ale neudrželi.
Řval jsem jako když na nože bere a škrábal a mrskal packama, že se jim to vůbec
nepodařilo.
Tak jsem objednán, že mi prý dají sedativa a ostříhají drápky a vyleští zoubky.
No pochybuji, že budu sedět a držet, leda by mě uspali. Jsou prostě věci, které nemám
rád. Nakonec to ale vyřešila doma panička. Každý den mi ostříhala jednu packu a tak
jsme to vcelku, já i ona, přežili ve zdraví. Byl to ale zážitek.
Andíka to teprve čeká. Vzít nás tam oba najednou se už panička neodvažuje.
Tak už snad pojedem, to je doba, vážně se snad nedočkám.

Cestou přiberem do auta Andíka a Elišku................... a fičíme, huráááááááá.

A mám to dobré, budu místo v přepravce u paničky na klíně. Přepravka se nám
opravdu už nikam nevejde.Andíka asi dáme za sedadlo aby neokousal sazenice
a Elišku....nevím, nevím.............vlastně ta má sedačku na zadním sedadle jistou.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *