Říjen 2008

Povídání pro Elišku 23. - Stříhali jsme Andíka.

31. října 2008 v 15:41 | O. M. |  Andy

Andík nemohl jít ke kadeřnici.

Nějak nám to nevyšlo s naší psí kadeřnici a tak panička jeden týden ostříhala mě a druhý týden se vrhla na Andíka.

U kadeřnice je Andík hodnější než já. Doma zase poslechnu spíš já a Andík to stříhání od paničky moc nemusí.


Ben to správně odhadl. Doma to stříhání opravdu nemusím. Nejdřív si musím ty nůžky a vrčící strojky pěkně prohlédnout a pak uvidím. A na novinách tedy stát opravdu nebudu. Klouže to
a nemám to rád.
No tak se do toho dáme. Snad to dopadne dobře a budu fešák jako Beník.

Nemám rád když to dlouho trvá. Fakt je, že 2 hodiny to vydržím. Kolem očí a nosu to mám rád....
no snesu to..... jen když má panička nůžky. Když se zastřihuje na uších snesu klidně i strojkem.
Ještě zastříhneme ofinu, padá mi do očí.

Tak a už to trvá dlouho a to mě nebaví. Ha, ha, ha... bojí se, že pouštím hrůzu. To se bavím, že si panička připravila rukavici od brnění. Můj pániček má doma ledacos. Fakt je, že se té rukavice bojím víc než dost.

To jsem tedy dopadl. Když mi panička stříhala bradu a na čenichu tak si vzala tu plechovou rukavici. Bála se víc než já. Pravda je, že i když jsem někdy pouštěl trochu hrůzu, tak u
stříhání jsem jí nikdy nekousnul. Holt jsem někdy zavrčel. A také bych chtěl vidět, kdo by zůstal
v klidu............. nůžky u očí, vrčící a kousací strojek. No je to někdy s tou psí krásou náročné.

A byl z toho stříhání plný kyblík chlupů.

Nakonec mladá panička prohlásila.......... ještě docela dobře dopadl.
Tak to jsem byl rád, že nejsem nějakej divně oškubanej.

Zase na tři měsíce pokoj. A možná na dýl, protože v zimě můžeme být s Benem dost zarostlí. Taky aby né... mohla by nám být zima.

Povídání pro Elišku 22. - Zazimovali jsme chalupu.

31. října 2008 v 14:59 | O. M. |  Ostatní

To byl víkend......zima, mlha, mokro a jen samá práce na zahradě.

Opravdu bych nevěřil, že se mi nebude na zahradě líbit. Mlha,
mokro, zima, no něco strašného.

Práce nad hlavu, tedy né mojí. Moc času na mě nebylo a tak jsem u všeho nemohl chybět. Vlastně jsem nevěřil vlastním očím.

Páníček musel porazit jeden stromeček. Měl nějakou nemoc, ta
by se přenesla na ostatní stromečky a byla by to dost velká
škoda a také smůla.

Bylo nám to všem dost líto, ale nedalo se nic jiného dělat.

A že to byla práce. Tolik větviček, hromada listí. A toho randálu
když se pilou musel rozřezat kmen.

To měli oba páníčci co dělat. Já jsem přihlížel a jen jsem doufal,
že nezapomenou na můj oběd.

Stihlo se to tak akorát. Také mi z toho vyhládlo a byl jsem rád,
že jsem byl chvíli v teplíčku.