347 - Vzpomínky na Andíčka

11. září 2017 v 20:42 | O. M. |  Andy

Čas letí jako vítr, Andíček je skoro 4 měsíce v psím nebíčku a my na něj vzpomínáme. Beneček ho dlouho hledal.

Pár vzpomínkových fotografií, které jsme nestačili zveřejnit.








Časem ještě nějaké foto přidáme.

 

346 - Zase jsem naletěl

20. července 2017 v 16:56 | O. M. |  Ben


To jsem celý já, smolař Ben

Moc jsme na blog nechodili, bylo nám smutno po Andíčkovi. Je nám sice smutno pořád,
vzpomínáme na něj, ale žít se musí dál.
Ovšem já se vždy nechám na něco nachytat. Jako třeba dneska. Panička dala ven ke
sprše dětskou vaničku. Říkal jsem si, co se bude dít. Ovšem mohlo mě to hned napadnou,
už když jsem slyšel paničku, jak na mě volá - Benoušku piškotek. Tak mi nikdy neříká,
zavolá - piškotek - a já běžím.

... koukal jsem do vaničky s vodou a pěnou a říkal si, co se to tady bude dít...
... to jsem se zasmál, prý se tady budu venku koupat, to snad nemyslí vážně...
... myslela a humor mě přešel, než jsem se nadál, měl jsem náhubek
a byl ve vaničce, ach jo... smutnej psí život...
... napadlo mě, že zdrhnu, ale nepodařilo se...
... zase nový šampón, pění to, jinak voní, ach jo...
... málem mě vylila i s vaničkou, naštěstí jsem šel pod sprchu, což bylo lepší...
... na koberečku a s ručníkem jsem si oddychl, teď už to bude paráda, ještě vyndat
vatu z uší, no, nakonec si ji mohu vyklepat sám...
... to bylo jásotu, jak jsem prokouknul...
... panička se radovala, jak jsem pěkně voňavej a já měl pocit, že jsem si před koupáním
tak krásně voněl jako pořádnej pes, teď jsem šampónem navoněněj jako slečinka...
... nenápadně po očku jsem se díval, co by mohla panička ještě vymyslet...
... byla klika, že jsem byl poslán na sluníčko na lavičku, abych doschnul,
ještě mě čeká česání, ale fénování jsem v tom vedru unikl...
... a jak jsem tam tak seděl, hned mě napadlo, kde bych se tak na zahradě vyválel,
abych nebyl móóóc voňavěj... a dostal jsem nápad, juknu ke kompostu...

345 - Zpráva z nejsmutnějších

26. května 2017 v 13:53 | O. M. |  Andy

Smutný je pro nás den - 26.května 2017

Dnes nám navždy usnul náš milovaný Andíček, ale bude stále v našich srdcích.



Když odejde milovaný pejsek

Větře ze snů,
ulož mu srdce do mraků,
krásné jeho oči do rámečku z oblaků,
jeho srst hebkou a jemnou,
pusť spolu s vichřicí ať vlaje nade mnou,
ať můžeme vidět jej každý den zvečera,
tak jako ostatní pejsky, co odešli za šera,
postavy blankytné letící oblohou,
za námi vrátit se nikdy už nemohou.

PSÍ MODLITBA

Můj život trvá 10-15 let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek.

Pamatuj, Ty sis mě pořídil, dej mi čas, abych pochopil, co ode mne chceš.

Důvěřuj mi, nikdy Tě úmyslně nezklamu. Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej.

Ty máš své přátele a zábavu. Já mám jenom Tebe.

Povídej si se mnou, i když Tvým slovům úplně nerozumím, stačí mi, když slyším Tvůj hlas.

Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych Tě hravě kousnout, ale já to neudělám.

Jestli jsem při práci špatný, dělám chyby nebo jsem líný, uvažuj: třeba mi není dobře nebo jsem unavený.

Starej se o mne, jsem-li starý. I Ty jednou zestárneš. Buď v mých těžkých chvílích se mnou.

S Tebou je pro mne všechno lehčí. A až se můj čas naplní, nenech mne trpět.
V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen Tě prosím, zůstaň v téhle chvíli se mnou.

Tvůj chlupatý kamarád :-)


Ano, všechno jsme ti splnili, jen je nám po tobě už nyní moc smutno.

Spi sladce. Už tě nic nebolí a to je dobře. páníčci

 


344 - Ranní procházka

19. dubna 2017 v 16:52 | O. M. |  Andy a Ben

Příhoda z naší ranní procházky

Otevřít ráno oči, dobře naladěná po klidné a bezesné noci, za radostného vítání jorkšírků Bena a Andyho, co si přát víc. Oni nejdříve vyskočí na moji postel

a sledují, zda ještě opravdu spím. Ráda mívám oči přivřené a sleduji jejich hlavičky, jak s nimi kroutí, natahují se, stříhají ušima a sem tam mě olíznou, jako by říkali - vstávej už, nemůžeme se dočkat tvého pohlazení a podrbání .

Někdy jim říkám - dělej na mě zuby, zuby - a oni udělají úžasnou grimasu, jako by se smáli, cení zoubky a opravdu se smějí. Kdo má pejska, chápe to, kdo nemá, ten neuvěří.

Po chvilce pomazlení vyskočíme z postele, oni dostanou obojky, já proběhnu koupelnou a během čtvrt hodinky, všichni oblečení, vyrážíme na ranní procházku.

Ráno bývá chladno a tak oba dostávají svetřík, v černé barvě, skoro to není poznat.

Venku nikde nikdo, děti už jsou ve škole, kolem bloku domů nepotkáte živáčka. Sice je ráno ještě chladno, ale krásně čistý vzduch, nad střechami domů je vidět podle záře, jak vysoko je již sluníčko a celá ulice, krásně ozářená v korunách stromů skýtá úžasnou podívanou. Stromy jsou oděny do mnoha odstínu zelené barvy a lístečky na nich jsou den ode dne větší. V řadě stromů je pár stromů oděných do hnědého a fialového hávu a dohromady s mnoha odstíny zelené hrají spolu v překrásném kontrastu.

Cestou pod stromy na nás z výšky pokřikují kavky, které jsme vyrušili z jejich bdění, sem tam potkáme některého psího kamaráda, pozdravíme se radostným štěknutím a pokračujeme v cestě.

Je vlahý, chladný vzduch, jeden si krásně vyčistí hlavu, utřídí myšlenky a má báječný pocit z pěkného rána.

To krásné ráno ovšem může pokazit nepříjemná situace, nepříjemná v tom, co se může nedobrého stát a nás překvapit a úsměvná v tom, že zlo je nakonec potrestáno, byť pro nás úsměvným dopadem.

Dál bude popisovat příhodu Ben a Andy

Jak tak jdeme prázdnou ulicí, konajíce pro nás pejsky ráno potřebné, byli jsme najednou nemile překvapeni. Panička po nás vždy a všude uklízí, má v kapse připraveny čtverce papírů, poskládané do tvaru malého psaníčka, k tomu umělé sáčky, co v nich dříve přinesla pečivo a než přejdeme celou naší venčící trasu, ukládá je do menší igelitové taštičky. Aby ne, jak by ta ulice vypadala, plná bobků od pejsků, chodí tudy děti do školy a pro bobky by nebylo kam šlápnout, fuj, to by se nám nelíbilo. Taštičku pak při návratu dáme do košíku pro psy, k touto určené.

A to překvapení? Bylo opravdu a vážně veliké. Najednou z míst, mezi zaparkovanými auty podél celého chodníku, vyskočil podivný chlapík, menšího vzrůstu, šatu nečistého a nic moc nevoněl. Panička se docela hodně lekla, ale než se nadála, chlapík jí vytrhl taštičku z ruky a my, no jen tak jsme štěkli, aby se neřeklo, neb na vodítku uvázaní, jak chlapíka dohonit. Nebýt uvázáni, poznal by chapík moje zoubky, no řekni Bene, již jsme podobné zažili.

Naštěstí se nestalo nic horšího, ale když se panička vzpamatovala z leknutí, věřte nevěřte, smála se a smála se dost nahlas. Nevěděli jsme sice čemu, ale opravdu jí to rozveselilo. Potkali jsme kamarádku jorkšírku a panička naše venčení vyprávěla své známe a světe div se, obě se smály, jako by se předháněly, která se bude smát víc.

Nakonec jsme slyšeli, že vždy je zlo potrestáno. Nebylo to příjemné, že nás někdo oloupí o tašku, za bílého dne, ovšem humorný byl výsledek.

Panička by prý ráda viděla výraz toho lupiče, když někde za rohem otevřel taštičku s lupem a zjistil, že místo něčeho dobrého, má tašku plnou našich bobků. To muselo být velké překvapení a ta hrůza, než to voňavé vše vybalil z pytlíků, papírů a viděl, co je mu naděleno za jeho zlý úmysl.

Pomalu jsme se vraceli k domovu, osvěženi ranní procházkou a těšili se na něco dobrého k snídani.

Jediné, co se změnilo je, že panička již nechodí s igelitovou taštičkou, ale nosí na ty naše "dárky" větší igelitový sáček.



343 - Moje narozeniny

4. února 2017 v 20:08 | O. M. |  Ben

2. února jsem oslavil již 13. narozeniny


... podíval jsem se na stůl a hned jsem se zaradoval... dostal jsem oblíbené dobrotky dárkem...
... naštěstí netrvalo dlouho a panička mi dovolila vzít si kousek...
... mňamka to byla veliká a já se zaradoval... psí klobásky, masové tyčinky, no to já tuze rád...
... hned jsem se podělil o ty dobroty s bráškou Andíkem, také se se mnou dělí,
když oslavuje narozky...
ovšem pro jistotu dostal vodítko, kdyby ho třeba napadlo, že by mi to všechno sežral,
on je někdy pěkný divoch...
... Andík měl radost a tvářil se spokojeně...
... oslava se mi vydařila, ale už nejsem žádný mladík....13 roků, ale jsem stále
vesel, jíst mi chutná, na zahradě běhám s Andíkem jako o závod a teď přes zimu
pospávám na gaučích a v křesle a nabírám síly na jaro... pomalu se to blíží...
Líbající

342 - Užili jsme si hezké vánoce

19. ledna 2017 v 18:19 | O. M. |  Andy a Ben

Vánoce byly hezké a pohodové

Jen zacinkal zvoneček a už jsme běželi do pokoje. Stromeček tam byl a tak jsme hned začali hledat, jestli nám Ježíšek také něco nadělil. My jsme byli celý rok hodní. Jen Andík sem tam prudil a dělal, že každého kousne, když se měl obléknout do zimního pčasí.
Neměli jsme vůbec čas, dát sem pár fotografií. Tak jen pár a bez komentářů. Pod stromečkem jsme našli samé dobrotky a tak jsme se radovali. Máme vánoce rádi a jen cítímě jehličí, víme, že vánoce jsou tady.






Nakonec jsme se spokojeně natáhli páníčkům na postele a spali a spali......

341-Krásné vánoce

26. prosince 2016 v 19:35 | O. M. |  Andy a Ben

Všem kamarádům krásné vánoce, plnou misku dobrot


a do nového roku taky pevné zdraví

přeje Beník


přeje Andík



340 - Z kopce pěkně na koloběžce

3. října 2016 v 23:55 | O. M. |  Eliška a Kačka

Hurá, máme nové koloběžky

Na koloběžkách se holčičky opravdu vyřádily, helmy nepotřebovaly a já už jsem
byla celkem v klidu, jen jsem si říkala - konec prázdnin, hlavně abych ty holky
předala rodičům pokud možno v celku.
Máme je na chalupě rádi, je s nimi veselo i když někdy mírně nebezpečno.



... poslední porada... a jedeme



... přežily to obě ve zdraví a já také...

339 - Kačka jezdí na prkýnku

3. října 2016 v 23:26 | O. M. |  Kačenka

Kačka má samé prima hračky

Když je chalupa na kopci a dá se jezdit jenom po silnici okolo, je nejlepší hračkou
prkýnko / skateboard - děsný slovo/, koloběžka, kolečkové brusle a příště by to
možná chtělo ještě kolo.
Pravda, že se tím dbá prarodičům o dobrý krevní oběh, byť to docela pěkně zvyšuje
krevní tlak. Jednak trnete hrůzou, aby vnučka přišla celá, byť má helmu, navíc lítáte
kolem plotu s foťákem na jedné straně a na druhé straně lítají jorkšíři, jakoby
s ní závodili a patřičně k té rychlosti vydatně štěkají a radují se, když Kačka profrčí
kolem.
Pravda, zkusit se má všechno a vezmeli se v úvahu, že i při pomalé chůzi si natluče
na schodech.... mladá je jen jednou, ať si tedy užije. Nakonec lékárničku máme a na
pohotovost nemáme daleko.
Nutno podotknout, že je Kačka šikovná.





... chvíle odpočinku...
... poslední jízda... a honem na svačinu

238 - Návštěva botanické zahrady

3. října 2016 v 22:43 | O. M. |  Kačenka

O prázdninách jsme jeli s Kačenkou do botanické zahrady v Teplicích

Byli jsme tam již několikrát, vnučkám se tam vždy líbí.
Pár fotografií bez komentáře.











Kačence se v botanické zahradě moc líbilo, byli tam rybičky, želvičky, ptáčci,
ale kdyby tam byli ještě tučňáci, které Kačenka miluje, bylo by to "hustý",
jak s oblibou říkají děti ve školce.